Lucie
Vendémiaire
Jak byla nádherná ta Paříž zářijová
Každou noc měnila se ve vinohrad z révy

A line se jas na město s jeho břehy Seiny

Dlouho jsem naslouchal jak Paříží už spící
Se rozléhá ten zpěv – křik vše burcující
My mužná města kde zpívají nenasytní
Kovoví svědci našich svatých továren

Vendémiaire
Měsíc se tancem vína vpíjí

Tvou žízeň ukojí Paříží když se tmí nebesa
Oblaka plná hladových těl

Na našich vinicích už končí vinobraní
Ta zrna protáhlá jakoby k umírání
Chutnají po krvi po soli po zemi

Vendémiaire
Měsíc se tancem vína vpíjí

Mladý plavec smál se mezi břehy
Ženy ten útěk provázely plačtivými zpěvy

Vendémiaire
Měsíc se tancem vína vpíjí

V pěkných domcích všichni moji vinaři
Když světlo od hladin se večer odráží

Vendémiaire