[Verse 1]
Může mi někdo konečně vysvětlit, jak tomu mám šéfovat
Když nepřemluvim vlastní mozek pro mě pracovat
Je to tak, hrát sám se sebou šachy, to chce odvahu
Neni to tak easy-peasy bejt imrvére na tahu
Přijdu si jak Bubka
Stojim na jedný ruce na konci dlouhý tyče
Už hezkejch pár let, no hezkejch
S vrtulí v prdeli a prstem v nose
A je to pořád dokola, jede si to po svym
A mym jedinym štěstim je Aspirin
A fakt, že ještě pořád nesmířím se s tim
Nikdy jsem nechodil daleko, abych se zmastil
Šmelil jsem slasti, až jsem jednoho dne zjistil
Že mám takový okno, že už neni nikdo, kdo by ho zasklil
Což by vysvětlovalo i ten průvan
Nejlíp bych udělal vyskočit z něj a utýct tak svojim můrám
Jenže kdo ví, zmizet z týhle pařby je jako skákat bungee
Tak dlouho jsi na vážkách, až skončíš na práškách

[Chorus]
Můj život na kousky jsou samý katastrofy
Zato už jsou ale vážně profi
Pochyb není nikdy dost, sázim samý boty
Přesto nejdu nikdy domů bos
Můj život na kousky jsou samý katastrofy
Zato už jsou ale vážně profi
Pochyb není nikdy dost, sázim samý boty
Přesto nejdu nikdy domů bos
[Verse 2]
Když jsem teda tolik nemožnej, jak to, že jsem
24/7 na nože s fakírem?
Čtu z každý svojí chyby jako z knihy
A to víš, že to není dvakrát supr čtení
Tak je mi nádherně, nebo je mi šoufl?
Je víc takovejch témat, do kterejch bych si sotva troufl
Moje svíčka ubejvá a já jsem jeden a tisíc dva
A přitom ani jeden neni já
Řikali, že mám naslouchat svýmu srdci
A tak jsem jedno velký UFO
Mám dlouhatánskej seznam věcí, který tu chci stihnout
Který z nich maj hlavu patu a kterejm se mám vyhnout
Začal jsem toho tolik, že už pomalu neni ani kam plivnout
A studnice poznání se tváří bezedně
Ve srovnání s tim, ale vydává svůj obsah zevně nezjevně
I teď jako bych mluvil o mně beze mě
Chci bejt volnej jako pták
A přitom už se pár dekád marně sbírám ze země

[Chorus]
Můj život na kousky jsou samý katastrofy
Zato už jsou ale vážně profi
Pochyb není nikdy dost, sázim samý boty
Přesto nejdu nikdy domů bos
Svět by měl vědět, že se z něho neposeru
Mám totiž jeho školu
Občas to máme jako ty dva na semaforu
Neschopný zářit spolu
[Verse 3]
Ne, nejsem workoholik
Chodim k doktorovi teprv, když to bolí
V sobě mám budík, kterej mě začne pokaždý v poslední chvíli budit
Denně utíkám z pekla, už dávno je to rutina, ne depka
V momentě, kdy by se i pepka klepla
Se klidně zastavim a vrátim se si připálit špeka
Čert ví proč, no tak, ať si to pro mě za mě nechá pro sebe
Za nic neručim, dělám, co umim, a ostatní se doučim
Hlavně že neničim, snažim se tvořit, i když neni čim
Každopádně vim, že poslední slovo má vždycky čin
Stojí mi za to stát si za svým a stojim vůbec o to
Sundat si růžový brejle jenom proto
Abych si moh jít v klidu vysrat oko?
Pravda je nevýslovná, přítomnost nemístná
Ne každá minulost je dobrá, ale budoucnost není zlá
A skutečnost je jako tahle pecka
Trochu dlouhá a navíc chybí pointa

[Outro]
Sakra, kam jsem jí jenom–⁠
Hledej, šmudlo