[Verse 1]
Náhlej poryv větru nadzvednul sukni městu, z průchodu vyhnal špínu
Se skřípěním roztočil mi nad hlavou rezavou značku zákaz vjezdu
Pak sebral ze země mikrotenovej pytlík a jedno kolečko s nim po náměstí prolít
Než zmizel naproti mně přes street v křoví
A najednou hrobový ticho jakoby se nestalo nic
Jen moje vlastní srdce skoro přestalo tlouct
Zatloukaj že jsou, v tu chvíli zbyl jsem na Zemi z lidí jen já jeden
Vše jakoby zkoprnělo pohledem upřeným mým směrem
Polknul jsem naprázdno a ehm-ehm trapnej moment
Nejsem oblečenej, nemám ani hřeben, tak jako nikdy
Přesto jsem se bezděky prohmatal
Snad abych nahnal čas a případně i jemně zachápal
Stejně ale vim, že tu dneska večer nejsem náhodně
A to křoví o tom něco ví, moc hlasitě mlčí
Potichu mě nutí nesměle do děje vkročit

[Chorus]
Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný
A měsíc mlčí jakoby něco proved
A když jsou noci bezedný
Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech
Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný
A měsíc mlčí jakoby něco proved
A když jsou noci bezedný
Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech
Jen v temnejch města zákoutích se cejtim v bezpečí
Čerstvej vzduch mi nesvědčí, jsem z něho nesvůj, takže čí?
Náhlý bezvětří zastavilo mojí plavbu nocí
Na pustým náměstí se sprchuju v záři pouliční lampy
Na zastávce nikdo nestojí, jen z křoví vedle ní je cejtit toluen a chcanky
Na zemi noviny na kusy, přesto přečtu si
O pánovi, co se nevrátil s důchodem z banky
Už víc jak měsíc o něm nikdo nic neví
Zhruba tak dlouho jak to tady z toho křoví tak divně smrdí
A jak ten zápach sílí, kolemjdoucí akorát svoje ksichty víc a víc křiví
Nikdo se nediví, nikdo to totiž nestačí
A taky si už zvykli a místní cajti to maj v píči
Nikdo jim to nedá do přesčasů
A navíc timhletim rajónem nemaj trasu
Jsou radši někde v teple, víš co do pohody
Maximálně tak obložit někoho o prachy nebo body
Strážní andělé už taky vyklidili pole
Nebyli dost high aby přežili to tady dole
A měsíc mlčí jakoby něco proved
Jenom tiše žasne, když proplouvá jako gondoliér kolem

[Chorus]
Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný
A měsíc mlčí jako by něco proved
A když jsou noci bezedný
Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech
Když člověk ve dne spí, noci bejvaj bezedný
A měsíc mlčí jako by něco proved
A když jsou noci bezedný
Kostlivci lezou ze skříní, pořádaj ples na svejch hrobech
[Verse 3]
Obyčejný křoví na náměstí v metropoli
Zelený, v létě zimou holý, tisíce lidí kolem něho denně chodí
Nebo jen o pár metrů dál na zastávce stojí
A je jasný, že se necejtěj nijak vinný
Ráno si prostě jenom dojdou pro noviny
Vždyť smrt znají jenom z telky
To se jich netýká, šašci bez královny, vlastní lži, vlezprdelky
Každej má svý starosti, co připadaj mu velký
Posraný z vlastní důležitosti, nosíme svý slabosti jak šperky
A přitom nevidíme dál než na krok, nevěříme dál než za hrob
Chodíme s očima upřenýma na svoje nohy
V očích už se nezrcadlí ani kousíček oblohy
A tak ani nevnímáš jak barvy kolem blednou
Jsme ale ještě pořád živí, když už s náma ani mrtví nehnou?
Ani zápach mrtvoly, nemůžeme si to dovolit
Ztrácet čas, hlavu otočit, nebo se snad nedej bože dokonce i zastavit? nechali jsme se vlastníma ambicema ochočit
Mužem se modlit a nebo jit a něco v sobě změnit
Něco se ale musí stát, když už i mrtvoly začnou mluvit

[Interlude]
Dnes znepokojila Pražany zpráva o nálezu mrtvého těla neznámého muže v křoví na Arbesově náměstí. Podle stupně rozkladu zde tělo muselo ležet několik měsíců

[Outro]
Znáš ten klid před bouří, když šelma oči přimhouří
Stíny se prodlouží a scéna se do příšeří pohrouží
Kdoví, kolik z nás dneska v purpurových loužích doslouží
Přece nikdo netouží po ničem víc než ať se ten čas už tolik neplouží
A měsíc mlčí jakoby něco proved
Myslí si svoje, když proplouvá jako gondoliér kolem