Že něco by mělo přijít
Ale kam co nebo kdo
Bez účasti lidí i času
Smrt to bude oblečená
Duhou krásná žena
Pomalu bude mizet
Ve stínech a hromadách mraků
Tesklivá poraněná zed'
Z šedesátých let

Nebude mít na zaplacení umbrtka
Rozmáčené časopisy
A cedule s prodejem kaprů
Déštˇ ve Varšavě starý
Přes šedesát let

Tam měl náš pán bábu
Neustále sahala na dveře
A netrefila kliku
A v šedesáti měla husté černé kadeře

A náš pán má věnečеk
Zná každou hospodu
Ne rekreačně vеčer
Ale hned po práci
Kdy je tam krásně pomalo
A dělníci věší vaťáky u dveří
Bezhlavá smrt vyndavá lebku svoji
Z poloprázdného půllitru
Aby se mohla milovat s pivem
A umbrtka se před ní strachy netřese
Je zakloněný a jako by to neviděl

Pravou ruku má zvednutou
Chlapec na sněhové kouli
Nebojí se že spadne
A bude mít bouli
Na to děti nemyslí
Nemají v hlavě tolik diktátorů

My tenkrát z výšky viděli ulice
Ze stromů a sloupků plotů
Cikáni v mlze báli se našich hmot
Tam chodil umbrtka taky
Šel Dušanovi nebo za Petrem
Opřeni o zarostlý plot tam stáli
Petr Šmíd porazil pár stromů
A pak ho vzala smrt

„Ty lidi jsou stejný
Vy ste každém tak jinej
Jako nejbarevnější západ smrti
Je veselá a neskloní se
Má svoje hodiny svoje salámy a sýry"