Za modrých večerů si vyjdu po pěšině
Lechtán obilím, se brouzdat svěží travou;
A zasněn ucítím, jak vítr na mýtině
Mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou!

Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic
Však budu míti duši lásce otevřenou
Jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic
V nesmírné Přírodě, šťasten s ní jako s ženou