Ve všem chtěl mít větší podíl
Pro jiné se nenarodil
Sám neuměl ničeho se vzdát
Jen ostatní za nos vodil
Myslel na to kkudy chodil
A jen sebe upřímně měl rád
Každou větu začal slůvkem Já
Každou větu končil slůvkem Já

On nevěřiil na chiméry
A ve jménu kariéry
Nosil boty špičkou dozadu
Nikdy nepsal verše ženě
Vždy se tvářil unuděně
Když jsi k němu přišel o radu
Každou větu začal slůvkem Já
Každou větu končil slůvkem Já

Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já stačím si sám
Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já stačím si sám
Já se mám
V očích led a vlhké dlaně
Usmíval se polekaně
V obavě, že budeš něco chtít
Velmi dbal na osobitost
Povýšil svou sebelítost
Na ten nejušlechtilejší cit
Každou větu začal slůvkem Já
Každou větu končil slůvkem Já

Vidíš ho, jak podle zvyku
Důstojně jde po chodníku
A nic kolem sebe nevnímá
Do stop padá sůl a písek
Jednoho dne nevrátí se
Nikdo si té ztráty nevšímá
Komu chybí jeho věčné Já
Jen ozvěna domů vzpomíná

Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já stačím si sám
Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já, já, já, jenom já
Já stačím si sám
Já se mám